Kultura

Kulturní poměry v Horních Uhrách v 15., 16. a počátku 17. století

         V postavení katolické církve nejen v Horních Uhrách, ale i v dalších zemích Evropy se do konce 14. století začaly projevovat trhliny, které se už nepodařilo scelit. Autoritou středověké církve citelně pohnulo husitské hnutí, které útočilo na církevní hierarchii. Renesanční hnutí italského měšťanstva a šlechty, které se velmi rychle rozšířilo do ostatních západoevropských krajů, též odhalovalo morální poklesy církevní hierarchie. Přesto, že v Horních Uhrách vliv italské renesance a husitství nezískal širší společenskou podporu, pokládala církev za potřebné zakládat další nové kláštery, především františkánů (Solivar, Filákovo, Okoličné, Hlohovec, Skalice), neboť jejich hlavní úlohou byl boj proti schizmatikům a kacířům. Renesance a humanismus se v Horních Uhrách začali šířit především díky cizím autorům a umělcům v 15. století. Hlavními nositeli církevních myšlenek byli převážně vzdělaní církevní feudálové. Na dvůr Matyáše Korvína (Hunyadyho) po jeho sňatku s Beatrice Aragonskou přišlo několik italských humanistických spisovatelů a umělců. Nejvýznamnější byli spisovatelé Marzio Galeotto, Peter Ransanus a Antonio Bonfini – historici, kteří především oslavovaly činy Matyáše Korvína. Právě činnost italských umělců působících v prostředí budínského dvora měla v pravém smyslu slova dvorní charakter. Až po splnění úkolů zadaných dvorem rozcházejí se jednotliví mistři do služeb církevní a světské aristokracie.

          V jednom z nejvýznamnějších rukopisných děl této doby Calendariu z r. 1432 (t .č. v Mnichově) se kromě vyobrazení rolnické práce, tabulek a modliteb nachází i hornouherské záznamy. Nejbohatší knihovny se středověkými kodexy byly při farách v Levoči, Bardějově a Kremnici, při klášterech v Košicích, Prešpurku (Bratislavě) a při spišské a prešpurské kapitule. S činností městských i kapitulních škol jsou v 15. století úzce svázány počátky divadla a rozvoj hudebního umění. Neboť církevní hodnostáři podporovali jen náboženské umění, nemohlo se světské umění rozvíjet tak, jako například v Itálii. Ve výtvarném umění převládal do začátku 16. století hlavně v církevní architektuře gotický sloh, typický pro konec středověku i v sousedních zemích. Vlivy italské renesance jsou zpočátku velmi skromné a objevují se jen na detailech, například bochníkové nároží (bosáž) na prešpurském hradě (1431-1434). Kromě Prešpurku se hodně stavělo v Košicích, Prešově a Bardějově, a to hlavně okolo církevních staveb. Renesanční umění se ve světské architektuře objevuje až na konci 15. a počátku 16. století. Je to zřetelné například na bardějovské radnici a škole postavené v r. 1508. Vliv renesance například na gotická okna dokumentuje zploštění lomeného oblouku (tzv. oslí hřbet). Stavitelství jinak zaostávalo za figurálním výtvarným projevem. Gotické sochy a malby vcelku porušovaly harmonii lidských postav. Proto koncem 15. a počátku 16. století se pod vlivem humanistických zásad a obdivu antické vzdělanosti ustupuje od středověkého vnímání pozemského světa jako „slzavého údolí“. Především postavy světců se tak začaly znázorňovat realističtěji. V 15. století působilo v Horních Uhrách hlavně ve svobodných královských městech vícero malířských skupin (Košice, Liptov, Spiš, Bánská Šťavnica, Bardějov), které se zaměřili především na výzdobu křídlových oltářů. Tabulové malířství pak úplně převládalo nad freskovou výzdobou. Realistickému vnímání se ještě více přiblížilo sochařské a řezbářské umění. Na přelomu 15. a 16. století se stal významnou postavou středověkého řezbářského umění současník polského umělce Víta Stwosa Levočan mistr Pavel, který působil v Gdaňsku. Mistr Pavel z Levoče se řadí spíše do období pozdní gotiky, ale v jeho pracích už můžeme pozorovat prvky renesance. Jeho vliv se pak odrážel i u jiných mistrů ve střední části Horních Uher (Bánská Bystrica). Umělecký průmysl rozkvétal v řemeslnických dílnách Košic, Bardějově, Prešově a Levoče.

Laniovsky kastiel

klasicistní kaštel rodu Lány v Hybech

         V 16. století se renesanční způsob života čím dál tím více probíjel do všedního života lidí i do výtvarného umění. Velkou roli zde také sehrálo narůstající turecké nebezpečenství. Většina tehdejších renesančních objektů má světský charakter, a to zejména obranný (pevnosti), na jejichž výstavbě se ve velké míře podíleli italští mistři (P. Ferrabosco, Baldigarové a jiní) V této době vzniká typická renesanční pevnost Nové Zámky a v renesančním stylu byly postavené mnohé hrady (např. Červený Kameň, Krásná horka, Nitra, Zvolen a jiné). Ve městech se stavěly a zpevňovaly hradební zdi, budovaly vnější palisády, strážní věže i vysunuté pevnůstky. Opevňovaly se i kostely, tvrze a středověké kláštery. Na jihu Horních Uher je předělávali na pevnosti (Šahy, Bzovík, Beňadik). Turecké nebezpečenství podmínilo i vznik zvláštního typu zeměpanské a renesanční tvrze tzv. kaštělu nebo kaštelu (slovensky kaštiel), stavěného na rovině. Jde o označení převážně pro venkovské sídlo většinou nižší šlechty. Tento typ stavby je pro Horní Uhry především v období renesance a v pozdější době i klasicismu velmi charakteristický. V Čechách se téměř nevyskutuje.

kaštiel rodu Thurzo

renesanční kaštel rodu Thurzo v Bytči

Tyto stavby mají obdélníkový nebo čtvercový půdorys s nárožními baštami nebo věžemi, které se liší od renesanční tvrze městského typu. Průčelí je většinou málo členěné a uvnitř bývají arkády. Jejich typickou venkovní výzdobou je štítková atika zdobená často sgrafitovou výzdobou. Kaštěly byly původně opevňené, ale v pozdějších dobách byl kladen již větší důraz na reprezentaci majitele a jeho pohodlí. Mezi nejbohatší rodiny, které stavěly kaštěly na svých panstvích, patřili Thurzové (Levoča, Banská Bystrica, Betlanovce, Bytča).

         Renesanční sloh pronikl také na vesnice, kde se také z vojenských důvodů stavěly zvonice.

        Renesanční plastika se uplatnila v portálech kaštělů, na náhrobních kamenech a fontánách. Renesanční malířství přebralo tématiku z děl antických spisovatelů i ze života feudálů. Náboženská tématika byla přitom téměř zatlačená do pozadí. Vzhledem k rozvoji knihtisku úplně zaniká vyzdobování pergamenových kodexů (iluminační umění). V uměleckém průmyslu se renesanční umění projevilo především ve zlatnictví.

         Podmínky pro kulturní rozvoj hornouherské oblasti s převahou slovenského obyvatelstva byly v 17. století velmi nepříznivé. Války, politické zápasy a náboženské pronásledování vytvářely nepříznivé prostředí, ve kterém se kulturní umění mohlo rozvíjet jen velmi ztěžka. Všeobecný úpadek hospodářských a společenských poměrů měl za následek, že Horní Uhry i po kulturní stránce velmi zaostaly za sousedními zeměmi. Ve výtvarném umění, hlavně v architektuře, doznívá v Horních Uhrách ještě v 17. století renesance. Renesanční stavitelství se uplatňuje hlavně ve městech, při stavbách měšťanských budov v Kremnici, Banké Štiavnici a jinde. Stále se stavěly v renesančním stylu i zeměpanské kaštěly hlavně na venkově, jako např. v Bytči, Diviakách, Necpaloch a jinde. Na východě Horních Uher vznikl při kaštělových stavbách dokonce zvláštní typ renesanční architektury tzv. východoslovenská renesance.

         Přes převahu renesančního stavitelství se už také setkáváme na počátku 17.století s prvními projevy barokního stavitelství a to hlavně z potřeb církevních, protireformačních. Mohutné chrámové stavby, budované hlavně jezuity, vyzdobené bohatou malbou a plastikou, měli sloužit k propagování katolické církve a víry s neustálým zdůrazňováním její moci a síly.