Lányové

     Lányové patří původem k hornouherským šlechtickým rodinám, jejíž členové se postupem času usazovali i v okolních zemích a svou historickou úlohu sehráli především v zemích uherských, českých a rakouských. Nejvýznamnější roli jim osud přidělil v oblasti jejich pravděpodobného původu, oblasti dnešního středního Slovenska. Stali se významnými na poli církevním, kulturním, vědeckém i politickém. Po celou dobu své existence patřili převážně k drobné či střední šlechtě, představitelům měst a dějiny tvořili často po boku významných osobností. Lányové dosáhli mnohých úspěchů a vyznamenání a je jim připisováno důstojné postavení jak v dějinné epoše především Horních Uher, tak i ve službách císařského domu. Jejich největší význam pak spočívá vedle podnikání v hornictví a hutnictví, ve spojení s evangelickou církví. Nejen, že stáli u jejího zrodu v Horních Uhrách, ale až do dnešních dob se zasazovali o její uspořádání a šíření. Chránili vždy kulturní a morální hodnoty tak, jak jen to daná doba a jejich postavení dovolovalo.

    Původ Lányů je velmi složitý a není lehké, dnes již díky minimálnímu zachování historických pramenů defacto nemožné ho přesně určit. Podle pověsti byl asi takový: „Vojvoda Ound (správně Ond) byl praotcem tohoto rodu. Narodil se kolem roku 830 ještě ve staré baškirské vlasti maďarské ve východním Rusku. Jako muž již letitý účastnil se bojů s černomořským kočovným kmenem Pečeněgů, kteří posléze zatlačili Maďary z Lebedie do západní Ukrajiny a Besarabie mezi řeky Bug, Dněstr a Prut na černomořském západu. Zde byl Ound jedním ze sedmi maďarských kmenových vojvodů, kteří r. 890 zvolili za společného, dědičného maďarského panovníka Arpáda, syna Almošova z rodu Turulova. Pečeněgové a Bulhaři nadále tiskli Maďary tak, že r. 895 přešli pod vedením Arpádovým přes východní Karpaty do Uher a vojvoda Ound účastnil se tu ještě bojů o dobytí a obsazení vlasti uherské, jež trvaly až do roku 906. Ound se svým rodem usadil se v Čongrádu mezi Dunajem a Tisou. Tu zemřel r. 917 a zanechal syna Ete“.

     V Lányovských kronikách se dále uvádí původ všech rodových větví Lányů v rodině Jacobi-Lány (Lány-Jacoby),  jenž je zde uváděna jako nástupce starobilé uherské rodiny Bár-Kalán a měla by se v řadách dvorské služební šlechty objevovat v průběhu 12. století. Jako první předek používající jméno Lány je zmiňován Jacobi seu Lány dicti Bár-Kalán (1140-1218). Měl vlastnit erb, na němž bylo vyobrazeno srdce a z něj vyrůstající kříž. Tento znak používal i Eliáš Lány (1570/75-1618) na svých pečetích před obdržením dědičného armálesu. Rodina Jacobi-Lány, později psaná rovněž i Lány-Jacoby měla nadále jako venkovská drobná šlechta vlastnit své kurie v první polovině 16. století v okolí Kežmarku (viz. rodinná větev Lány-Jacoby). Snad krom starších Hrabušic měla mít rodina i kurii v Krigu (dnešní Vojňany). Zde za dob mocenských bojů o uherský trůn mezi Ferdinandem Habsburským a Janem Zápolským došlo r. 1530 k vypálení rodinné kurie uherskou větví pánů Kostků původem z Postupic a Kežmarčany a zavraždění přítomných členů Lányovské rodiny.

    Podle pramenů, alespoň těch dochovaných a veřejně publikovaných, se původ Lányů datuje spíše od druhé poloviny (přesněji 70 let) 16. století. Lányové jsou velmi rozšířeným rodem a je tedy také složité určit 100% příbuznost mezi všemi rodovými větvemi. Co se týče samotného jména, tak alespoň podle starých lányovských kronik měla rodina převzít jméno podle rodového hradu Lányváru (Leányváru – Dívčího hradu, z maďarského Leány (Lány) = dívka či děvče), postaveného kolem roku 1145 členem rodu Bár-Kalán, od kterého Lányové odvozují svůj původ. Hrad Lányvár měl stát východně od Orsápu (dnes Nagy-Sápu) a západně od Piliše v okolí Dorogu na území dnešního Maďarska. Takovéto tvrzení se ovšem nedá doložit, neboť nám chybí písemné prameny. Na území dnešního Maďarska leží obec stejného názvu a to Leányvár, nacházející se severně od Budapešti přesně na místě, kde měl stát hrad Lányvár. Ovšem spojitost dnešní obce s rodem Lány (Lányi) je stále nejasná, spíše více legendou, nežli skutečností. Tomu nenapomáhá ani fakt, že staří maďaři své hrady v období formování uherského státu pojmenovávali všeobecně právě slovy „leányvár“ (dívčí hrad) nebo „bolondvár (bláznivý hrad). Každopádně se můžeme setkat s několika variantami psaní příjmení: Lány, Lányi, Láni i Lánius. Lányi je historická, „uherská“ – maďarská verze psaní, přičemž v takto psaném příjmení je již obsažené ono německé von či české z. Maďarština předložku z (von) nepoužívá a je zde nahrazena vlastně „i“, které je dáno za jméno. Proto psát von Lányi je z pohledu gramatiky nesprávné, i když se s takto chybně psaným příjmením můžeme setkat velmi často např. ve schematizmech rak.-uh. monarchie či v Ottově slovníku naučném, kde jsou někteří členové rodu psáni Láni, von Lányi a jiní z Lányi i z Lány. V Čechách a na Moravě převažuje psaní variant z Lány i Lányi, bez určení příslušnosti ke šlechtickému stavu pak jen Lány. S psaním Láni se setkáváme především u slovenských autorů či starších děl, kteří příjmení překládali jednak z latinského Lánius/lánio, tak i ustálením podle současných pravidel slovenského pravopisu. Ovšem záleželo u každého člena rodu, kterým způsobem se sám podepisoval či jak byl zaznamenáván státními i církevními úředníky v pramenech.

     Za zakladatele nejstaršího doloženého předka rodu Lányů používajícího v erbu heraldické figury jeřába a zlatou kotvu s přídomkem Turocensis je současnými historiky považován Eliáš Lány (1570/75-1618). Rodinná kronika Lányů uvádí otcem Eliáše Alberta Davida Lányho (1526-1575) hradního poručíka a pozdějšího kapitána hradu Modrý Kameň (1575), který tam téhož roku měl padnout při hrdinné obraně hradu proti pašovi Mustafovi, jež ho obléhal. Jako doklad existence Alberta Davida kronika zmiňuje, že studoval ve Wittenberku a v knize Szokolově (1862) se uvádí na str. 382: „1544 studierte in Wittenberg Albertus Lanio Leutschoviensis„. Ovšem to by v překladu mohlo také znamenat: „r. 1544 studoval ve Wittenberku Albert, řezník Levočský“. Záleží na tom, zda byl pramen přečten správně a zda nedošlo k záměně některých písmen. Doc. ThDr. Daniel Veselý ve své práci Dejiny kresťanstva a reformácie na Slovensku, 1998, uvádí o Eliášovi Lány: „Narodil sa v Slovenskom Pravne r. 1570, bol synom dôstojníka, ktorý padol v bojoch proti Turkom pri obrane Modrého Kameňa r. 1575“. Osoba Alberta Davida je však zpochybněna, neboť je doloženo, že kapitánem hradu, někdy se uvádí jako velitel posádky, byl Petr Romhányi a téhož roku za stejných událostí tam padl, jak dokládá např.: V. Kopčan, K. Krajčovičová, Slovensko v tieni polmesiaca, Martin 1983. Albert David tedy na hradě zastával jinou funkci, nebo vůbec na hradě Modrý Kameň nepůsobil. Naopak někteří historici, především Ivan Nagy ve svém díle Magyaroszág családai…, Pest, 1860, Josef Novák, Rodové erby na Slovensku I., Martin, 1980, či Doc. PhDr. Ivan Chalupecký předpokládají, že jméno Lány (Láni) je převzato od původu údajných měšťanských předků Eliáše – řezníků (latinsky lanio). Jiné historické práce nám přináší informaci o tom, že otcem Eliáše Lányho a zároveň nejstarším doloženým předkem Lányovců byl Daniel Lány, do r. 1597 rektor školy v Pravně. Faktem je, že rodiče Eliáše nejsou v žádném jiném díle pramenné povahy publikováni, a tak zůstává tato otázka nezodpovězena.

     Tedy alespoň mezi slovenskými historiky se předpokládá, že Lányové s přídomkem Turocensis (Turčianský – Lány család máskép Teörök) byla stará měšťanská rodina ze Slovenského Pravna, povýšená do šlechtického stavu r. 1609. Tehdy získal Eliáš Lány (Lányi, Láni) (1570/75-1618) spolu s bratrem Danielem (1571-1624) šlechtictví a erb od uherského krále Matyáše II. Habsburského. Veřejně ho vyhlásili v Turci roku 1614 a ještě r. 1860 se nacházel  v archívu župy Novohradské. Kde se nachází dnes, není známo. Erb je štěpený a v 1. červeném poli stojí bílí jeřáb (žeriav), který v pravé pozdvihnuté noze drží kámen, v 2. modrém poli je stříbrné zvlněné břevno a nad ním zlatá kotva, klenotem je jeřáb ze štítu. Přikrývadla jsou zlato modré a stříbrno červené – viz. rodové erby. Představitelé této větve rodu se proslavili především jako církevní evangeličtí hodnostáři a učitelé.

     Významnou rodovou linií této rodiny používající ve znaku jeřába s kotvou byli potomci Jana (1666-1706) a Pavla Lány (1670-1733) (Lányi). Ti získali armáles a erb r. 1696  od císaře Leopolda I. a byl vyhlášen téhož roku na župním shromáždění v Levoči a to dědičně pro veškeré potomky obého pohlaví. Právě moravská ratibořská větev i navazující česká černilovská větev rodu odvozují svůj původ od výše zmíněného Jana Lányho. Erb je až na malé heraldické změny podobný tomu z roku 1609. I tento fakt proto dokládá blízkou příbuznost k Eliášově rodině. Za jejich společné předky jsou pak pokládáni Lányové původem Jacobi-Lány, kteří ať už z jakýchkoliv příčin pravděpodobně pozbyli šlechtických výsad nebo majetku a přesídlili do měst. Bohužel řada archivních materiálů, které by mohli podpořit rodinné kroniky se již nedochovala, ani jeden ze šlechtických diplomů neodkazuje na původ v rodě Jacobi-Lány, a tak podle stávajících poznatků je příjmení těchto Lányovců některými historiky dáváno dohromady i s řeznickým řemeslem – latinsky lanio. Dalším třem členům této rodiny Antonínovi, Jakubovi a Urbanovi bylo potvrzeno a uděleno šlechtictví r. 1715. Erb používali stejný jako byl ten z r. 1696 Jana a Pavla, až na změnu barev ve štítu – viz. rodové erby. Členové této větve byli královskými a císařskými úředníky, zemskými správci, významnými lékaři i právníky, statkáři, evang. církevními hodnostáři a učiteli.

    Co se týče spišské rodiny Lány, jenž si nechala v přídomku staré pojmenování Jacoby (Lány család máskép Jacoby) tedy Lány-Jacoby, tak i ta získala opětovně šlechtictví až r. 1666. Podle lányovských kronik bylo toto příjmení převzato od tří generací Jakubů (12. a 13. stol.), kteří byli templářskými rytíři a mezi templáři byli nazýváni též prostě Jacoby (Jacobi), t. j. Jakubové. Bohužel je zarážející, že ani udělené šlechtictví této větvi rodu podle všeho neodkazuje na historickou návaznost se středověkou historickou rodinou Jacobi-Lány. Zůstává tak k zamyšlení hodnocení věrohodnosti původu rodu dle starých dochovaných lányovských kronik. Na druhou stranu je zajímavé, že všechny doposud známé kroniky sepsaná v různých obdobích nezávisle členy jednotlivých větví rodu ať již maďarsky, latinsky, slovensky či česky a to v době, kdy se již neznali či neudržovali vzájemný kontakt, v souladu odkazují na svůj společný původ v rodině Lány-Jacoby z 12.století. Za zakladatele této větve rodu Lány je historiky považován Martin Lány-Jacoby (1626?-1669), jehož strýci měli být Eliáš a Daniel Lány-Turocensis. Martin byl  povýšen do šlechtického stavu r. 1666 císařem Leopoldem I. a šlechtický erbovní list byl vyhlášen o dva měsíce později r. 1667 v Levoči i pro veškeré potomky. Tato rodina však obdržela jiný erb na rozdíl od předešlé rodinné větve – viz. rodové erby. Předpokládá se, že po vypálení rodinné kurie ve Vojňanech r. 1530 a vyvraždění části rodiny se Jacobi-Lányové uchýlili do měst a pravděpodobně nechtěli či nemohli své šlechtictví z nějakých příčin prokázat. Zde bych jen rád poukázal na to, že v Uhrách se šlechtictví nedalo ztratit tím, že by se šlechtic začal živit třeba řemeslem (tedy nešlechtickým povoláním) tak, jak tomu bylo např. v Čechách. Díky tomu také v Uhrách bylo oproti německým nebo českým zemím poměrně vysoké procento šlechty z celkového počtu obyvatel země. V Uhrách však bylo běžné nepřiznávat při soupisu šlechty své šlechtictví především, aby se dotyčný vyhnul povinným platbám a např. v případě války, povinnosti vystrojit na své náklady vojáky. Příslušníci těchto Lányovců, jenž heraldicky jsou považováni za samostatný rod, se stali později velmi významnými občany města Kežmarku a oblasti Spiše. Ani tato rodina nezůstala nic dlužna své pověsti a věnovala se šíření evangelické víry, stanula na poli vojenském, politicko-veřejném, právnickém i lékařském.

     Podle rodinných kronik svůj původ z rodiny Jacobi-Lány z Krigu odvozuje i další větev rodu Lány aliter Meszáros z Krompachu, jejíž členové byly povýšeni do šlechtického stavu r. 1579. Tato rodina však používala opět jiný erb – viz. rodové erby. Prostřednictvím dalších linií rodiny Lány z Vasváru je rod spojen s významnou sedmihradskou rodovou větví Lányů z Malého Santova (Lányi de Kis-Szántó). Ač tato rodina je již s českou a moravskou rodovou lynií příbuzna jen vzdáleně a používala opět odlišný erb, zaslouží si, aby zde byla zmíněna.

    Lányové prošli během své více jak tisícileté, chcete-li čtyřsetleté historie bohatstvím, chudobou, slávou, vyhnanstvím i galejemi. Měli vlastní papírové peníze jako první v Uhrách. Stáli neochvějně i se zbraní v ruce proti katolickým Habsburkům i jim věrně sloužili. Dali základ, právo i řád evangelické církvi v Horních Uhrách a pak ji všemi prostředky bránili. Uplatnili se za dob feudálního Uherska v železářském a hutním průmyslu a nechali postavit jednu z prvních dvou vysokých pecí v Uhrách.