Jan II. Szalatnay

      Jan II.erb Szalatnay de Nagy Szalatna Szalatnay (1758-1827), se narodil v Miškolci v Uhrách Ondřejovi IV. Szalatnayovi z Nagy Szalatna (?-1775) a jeho ženě Kateřině Furthiny, vdově po Jiřím Baloghovi. Jeho otec Ondřej IV. se po smrti své první ženy, znovu oženil r. 1772  s baronkou Agátou von Haller. Jan se r. 1785 ve Velimi oženil s Lydií Marešovou (1768-1833).

     Jan II. Szalatnay se po studiích v Debrecíně stal evangelickým duchovním. Jako nadaný teolog byl zvolen kazatelem v Moravči u Pelhřimova, kam přišel jako mladý právě z Debrecína. Česky se naučil během 3 měsíců a mohl tak 29. února 1784 poprvé vykonat bohoslužbu. Je považován za  zakladatele evangelického h. v. sboru v Moravči. Ke správě sboru zvolil 12 starších v čele s kurátorem a sám působil jako farář střídavě v Moravči a ve Strměchách, kde byl také nový evangelický sbor. V Moravči založil faru, hřbitov, kostel (1785) i církevní školu. Fara byla postavená r. 1784 pouze ze dřeva a musela být r. 1789 částečně přestavěna z kamene. V původním stavu tak, jak ji zakládal Jan Szalatnay, vydržela až do roku 1928, kdy byla přestavěna do dnešní podoby. Byl považován za velmi pracovitého a svědomitého člověka. Později díky jeho práci vznikl také nový kazatelský sbor i v Opatově. Svoje paměti sepsal v knize „Krátká historie Církve Moravečské“. Jan II. Szalatnay je zakladatelem české větve rodu Szalatnayů z Nagy Szalatna. Zemřel v roce 1827 a je se svou ženou pohřben na moravečském hřbitově.

     Jan II. Szalatnay měl se svou ženou 10 dětí: Alžbětu (1786-?), Janu (1788-?), Gersona (1790-1854), Lydii (1791-1853), Jana III. Pavla (1793-1877), Josefa (1795-1836), Kristýnu (1798-?) Zuzanu (1802-1803), Benjamina (1804-1805) a Josefinu (1806-1871).

     O jeho rodině a potomstvu napsal ThDr. Ferdinand Hreja: Jan Szalatnay a jeho paměti z doby toleranční, Praha 1931.