Benjamin Szalatnay

     Benjamin Szalatnay de Nagy Szalatna (1841-1925) se narodil evangelickému vikáři a duchovnímu správci v Moravči Janovi III. Pavlovi Szalatnayovi z Nagy Szalatna (1793-1877) a Anně Poláčkové (1810-1856). Vyrůstal v Moravči u Pelhřimova, kde získal i základní vzdělání. Po studiích na reálném gymnáziu a vyšší hospodářské a obchodní akademii v Jihlavě začal pracovat jako hospodářský úředník. Díky dobrým společenským konexím rodiny Szalatnayů začínal jako správce panství nejprve u knížete Windischgrätze na zámku Gonobitz v Uhrách (dnešní Slovenské Konjice na Slovinsku) a následně u barona Fröhlicha. Poslední cenné zkušenosti nakonec získal u prince Lobkowicze v Dolních Beřkovicích na Mělnicku nedaleko obce Tupadly, se kterými později rodina Szalatnayů spojila i své působení. Benjamin Szalatnay měl obchodní nadání, které ve spojení se získanými zkušenostmi a cennými kontakty uměl dobře využít. Již jako mladý se stal společníkem firmy Fleischer & Co. v Praze, která dovážela do Rakousko-Uherska hospodářské stroje. Firma se posléze přejmenovala na Szalatnay-Kröschel-Fleischer a následně na Szalatnay-Kröschel-Czerný. V obchodech se mu dařilo a r. 1876 zakládá vlastní velkoobchodní společnost Szalatnay & Kröschel „Dovoz a vývoz strojů a potřeb pro hospodářství a průmysl v Praze“. Firma se zabývala především dovozem hospodářských strojů z Anglie a Ameriky. Měla generální zastoupení anglické firmy Robey & Co., Lincoln, pro Čechy, Moravu a Slezsko. Benjamin Szalatnay hodně cestoval jednak po Evropě, tak i do Afriky a Asie. Získával tak nové obchodní zkušenosti a další kontakty i velký kulturní a politický rozhled. K dovozu zahraničních strojů začal rovněž s výrobou vlastních hospodářských strojů a průmyslových výrobků, které dále vyvážel do zahraničí, především na Balkán, do Ruska a orientálních zemí. Do Čech a na Moravu začal rovněž dovážet první psací stroje z Ameriky.

  

 

     Roku 1881 (30. 8.) byl v Praze u Klimenta Benjamin Szalatnay oddán s Annou Bedřiškou Kulichovou z Pravonína (1852-1913), dcerou velkostatkáře Vojtěcha Kulicha (1811-1883) a jeho manželky Kateřiny Šťastné-Maškové (1816-1890). Kulichové vlastnili statky a zámek v Pravoníně na Benešovsku. Za svého působení u prince Lobkowicze v Dolních Beřkovicích si Benjamin Szalatnay zamiloval Kokořínsko a tak v roce 1898 zakoupil od Antonína Ladislava Veitha, posledního

zámek Slavín (Kostelec) za Szalatnayů

majitele liběchovského panství, zámek Slavín (dříve Kostelec) v Tupadlech na Kokořínsku. V této době Szalatnayové zažívali blahobyt i společenský vzestup a rodina prožila mnoho krásných chvil v této malebné krajině. Jak později vzpomínala i jeho dcera Anna Lucie Szalatnayová-Lány: „vřelé vzpomínky na šťastné, bezstarostné mládí v milujícím a milovaném rodinném kruhu patří i na rodinný zámek Kostelec (Slavín) v Tupadlech u Liběchova na Mělnicku“. Vzpomínky na šťastné dětství na zámku v Tupadlech později často připomínala i vnoučata Benjamina Szalatnaye Emil Karel, Jiřina a Jeroným Lányovi.

   salónek a jídelna na zámku Slavín (Kostelec) v Tupadlech z období držení rodem Szalatnay de Nagy Szalatna

     Benjamin Szalatnay zemřel 7. 2. 1925 v Praze v Jirchářích. Z doby jeho podnikání získala firma Szalatnay & Kröschel mnoho ocenění. Z manželství s Annou Kulichovou měl Benjamin Szalatnay tři děti: dceru Annu Lucii Kateřinu (1882-1942), provdanou za JUDr. Emila Pavla z Lány, a dva syny, Rafaela Justuse Josefa (1884-?), který od r. 1907 žil trvale ve Spojených Státech Amerických a Kanadě a Benjamina ml. (1886-1970), který se stal později známým československým diplomatem.