Jak je již zmíněno na úvodní stránce tohoto webu, tyto stránky jsou zaměřené především na rodinu Lány (větev původně Turocensis-Turčanskou) povýšenou dědičně do šlechtického stavu r. 1696 ve spojení s uherskými dějinami. Tato rodová větev má pak své přímé pokračování v moravské ratibořské a následně české černilovské linii. Právě s touto českou linií jsou pak bezprostředně spojené i další původem uherské rody, jejichž členové se postupem doby usadili i v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Jedním z těchto rodů, který je velmi úzce spjat s českou větví rodu Lány, je i rod Szalatnayů z Nagy Szalatna.
„Rod Szalatnayů byl rodem zemanským. Výnosem ministerstva vnitra ve Vídni ze dne 2. prosince 1899 č. 604–A a místodržitelství v Praze z 10. ledna 1900 č. 213.040 totéž potvrzeno. Šlechtictví uděleno císařem Ferdinandem III. Kašparu a Tomáši Szalatnayovi diplomem vydaný v Praze dne 13. února 1639 za zásluhy o vlast a krále, s predikátem „de Nagy Szalatna“ a potvrzeno dne 20. ledna 1693 i císařem Leopoldem I. diplomem daným z Vídně. Rodina však již dříve byla stavu šlechtického pod jménem Sztakó (Stachó) jinak Szalatnakó.“….
Lányové jsou se Szalatnayi v blízkých příbuzenských vztazích od 19. stol. ať už přímo, nebo prostřednictvím dalšího velmi blízského rodu de Nagy (Nagy-Kalló). Jejich rodiny působily často vedle sebe na mnoha místech a všechny tři rody prosluly především v evangelické církvi. Přesto, že jde o rody původu uherského, jejich příbuzenský vztah se započal až v království Českém.
Ve druhé polovině 18. století se rod rozdělil do dvou hlavních linií na uherskou Josefa I. Szalatnaye a na linii Ondřeje IV. Szalatnaye (?-1775). Ondřejův jediný syn Jan II. (1758-1827) byl povolán po vydání tolerančního patentu císaře Josefa II. (1781), kdy v Čechách chyběli nekatoličtí duchovní, jakožto čerstvě vysvěcený evangelický teolog r. 1783 z uherského Debrecína do Moravče u Pelhřimova. Jan II. Szalatnay následně prodal veškerý zděděný majetek rodu v Uhrách a zůstal v zemích Koruny české natrvalo. Potomci moravečské linie Jana II. pak v Čechách a na Moravě zdomácněli. R. 1899 jim byl v Čechách potvrzen šlechtický titul po svých předcích s predikátem „de Nagy Szalatna“.
Další informace o původu rodu nám přináší například i Jász-Nagykun-Szolnok Megyei Elektronikus Könyvtár:
Szalatnay. I. Lipóttól 1693. évi jan. 20-án kaptak nemeslevelet Szalatnay másk. Sztakó András, neje Kiss Anna, gyermekei István nejével Nógrády Katalinnal, András és Pál. Kihirdette Nógrádmegye ugyanazon évben.
A nemeslevélben meg
nevezett ifj. Andrásnak és Adorján Katalinnak gyermekei voltak: Katalin Csörgõ Bálintné és III. András, a ki megyénkben 1731. évben igazoltatott. Ennek két fia volt IV. András és I. József. Ez utóbbinak Marusy Évától való gyermekei: II. József, V. András, I. István, János, Katalin Boldizsár Istvánné, Erzsébet Szabó Jánosné, Anna Patay Józsefné és Éva. V. Andrástól és Boldizsár Erzsébettõl Hevesen születtek VI. András (1789.), II. István (1798.), László (1800.) és III. József (1796.), ezek nemességükrõl 1823. évben bizonyságlevelet kaptak. (1823. év 51. sz. 91., 1488. jkl. 1781. év pp. 2207. sz. 1810. év pp. 3351. sz.)
IV. Andrásnak (+ 1775.) két neje volt, az elsõ Furthiny Katalin, Balogh György özvegye, kivel 1760. körül kelt egybe, a második Haller Ágotha, kit 1772. év körül vett nõül. Eme második felesége a férjétõl reá maradt hevesi házhelyét eladta Haller Sámuel báró tábornoknak. (1780. év pp. 2170. A. sz.)
II. Józsefnek már emlitett gyermekei, illetve a már elhalt III. Józsefnek és Hauzer Annának fia Ignácz 1802. évben 1851 frtért zálogba adták hevesi kuriájukat a hozzátartozó birtokkal együtt Somody Istvánnak és nejének Lukács Apollóniának. (1816. év pp. 11., 19. sz. 1811. év pp. 3354. sz.)
Tudomásunk van még egy Szalatnay Györgyrõl, a kit Krecsith Györgygyel és Tenturich Istvánnal együtt az egri káptalan 1657. évben beiktatott a magtalanul elhunyt Nagy Balázs zombori, palotai, csomahalmai, kecskési, ladányi, dali stb. és túrpásztói javaiba. (Egri kápt. Prot. AD. fol. 469.)
Lásd még: U. N. I. I. 226.
stručný překlad:
Szalatnay. Dne 20 ledna 1693 obdržel od Leopolda I. Ondřej Szalatnay aliter Sztakó, jeho manželka Anna rozená Kiss, jeho děti Štěpán se svou ženou roz. Kateřinou Nógrády, Ondřej a Pavel šlechtický diplom. Ve stejném roce byl v Nógrádu zveřejněn. V dopise jsou jmenováni Ondřej ml. a jeho žena Kateřina Adorján, kteří měli děti: Kateřinu (provdanou za Valentýna Csörgő) a Ondřeje III., jehož šlechtictví bylo v našem komitátu r. 1731 potvrzeno. Měl dva syny: Ondřeje IV. a Josefa I. Tento (Josef I.) měl se svou ženou Evou Marusy tyto děti: Josefa II., Ondřeje V., Štěpána I., Jana, Kateřinu (provdanou za Štěpána Boldizsára), Alžbětu (provdanou za Jana Szabó), Annu (provdanou za Josefa Patay) a Evu. Ondřejovi V. a Alžbětě Boldizsár se narodili v Heves: Ondřej VI. (1789), Štěpán II. (1798), Ludvík (1800) a Josef III. (1796), kterým bylo šlechtictví r. 1823 potvrzeno. (1823. év 51. sz. 91., 1488. jkl. 1781. év pp. 2207. sz. 1810. év pp. 3351. sz.)
Ondřej IV. (+1775) měl dvě ženy, první byla Kateřina Furthiny, vdova po Jiřím Baloghovi, se kterou se oženil okolo r. 1760., druhou pak byla Agáta Haller, se kterou se oženil v r. 1772. Tato jeho druhá žena prodala r. 1780 dům v Haves, který zdědila po svém prvním muži, generálu baronu Samuelovi Hallerovi. (Jahr 1780., pp. Nr.2170 A. sz)
Děti již zmíněného Josefa II a Ignáce, syna Josefa III. a Anny Hauzer, zastavili svou curii (panský dům) v Heves za 1851,- forintů Štěpánu Somodymu a jeho ženě Apollónii Lukácsové. (Jahr 1816. pp. 11, Nr. 19, Jahr 1811 pp. Nr. 3354. sz)
Víme ještě o Jiřím Szalatnayovi, který dohromady s Jiřím Krecsithem a Štěpánem Tenturichem statky Zombor, Palota, Csomahalma, Kecskés, Ladány, Dal a Túrpásztó atd. bezdětně zemřelému Balázsovi Nagymu přes sbor kanovníků v Egeru r. 1657 předali.
(Egri kápt. Prot. AD. fol. 469.)
Viz. více U.N.I.I.226