Stejně jako je nejasná nejstarší ranná historie rodu, je i zahalen tajemstvím původní erb rodiny Jacobi-Lány z období středověku.
Doposud nejobsáhlejší rodinná kronika rodu Lány Theodor A. Lányi Dr., A Lányi Nemzetség, okmányai és hagyományai (Rodina Lány, dokumenty a tradice) z r. 1936 obsahuje několik listů erbových kreseb, včetně rekonstrukce údajně nejstaršího používaného erbu rodinou Jacobi-Lány. Jednalo se o latinský kříž vyrůstající ze srdce (hořícího srdce). Tedy stejný znak jaký používal Eliáš Lány na svých pečetích v období před svým povýšením do šlechtického stavu r. 1609. Podle pověsti měli být někteří členové rodu členy Ordo equestris Draconis Hungariae, tedy uherského rytířského Dračího řádu založeného Zikmundem Lucemburským r. 1408. Proto se tento erb objevuje i s obtočeným drakem okolo štítu, což běžně používali jeho členové. Popis tinktury (barev) ze štítu se nám nedochoval. Tento erb však není, vyjma rodinných kronik, v žádné podobě pramenné povahy doložen.
Theodor A. Lányi Dr., A Lányi Nemzetség, okmányai és hagyományai
Od počátku 17. století s uděleným dědičným šlechtictvím používají Lányové v erbu zlatou kotvu jako stálost a pevnost ve víře a heraldickou postavu jeřába.
Na úvod raději připomínám, že v heraldice se erb – pravá a levá strana popisuje z pohledu držitele-majitele štítu!
Linie Eliáše a Daniela z Lány používala polcený štít. V pravém červeném poli stál jeřáb, v levém modrém poli byla zlatá kotva pod níž se nacházelo zvlněné břevno. Klenotem byl jeřáb ze štítu a přikryvadla byla modro-zlatá a červeno-stříbrná. Erb a nobilitační listinu vydal 22. 11. 1609 král Matyáš II. v Prešpurku (Bratislavě). Veřejně ho vyhlásili v Turci r. 1614. Zajímavostí je, že starší literatura (I. Nagy, Magyarország családai, Pest 1860 nebo Siebmacher – Der Adel von Ungarn, 1893) popisovala erb chybně: „štít polcený, v pravém červeném poli na zeleném trojvrší stojí bílí jeřáb, jenž v pravé pozdvihnuté noze kámen drží. V levém modrém poli se nachází bílé zvlněné břevno. Klenotem je jeřáb ze štítu. Přikryvadla měla být modro-stříbrná a červeno-stříbrná.“
Na obrázku 1. je vyobrazen nesprávný erb jak ho uvádí např. Siebmacher – Der Adel von Ungarn, 1893.
Na obrázku 2. je vyobrazen správný erb jak ho uvádí např. J. Novák, Rodové erby na Slovensku I., Martin 1980.
Na obrázku 3. je pečeť Eliáše Lányho zpřed obdržení armálesu z r. 1608. Ve středu okrouhlého pole je ze srdce vyrůstající latinský kříž, po jeho stranách jsou iniciály vlastníka E. L. Pečeť má i nápis, který obsahuje Eliášovo heslo: „Amor meus crucifix-us est“ (Mou láskou je ukřižovaný). Popis pečeti je uveřejněn v: J. Novák, Rodové erby na Slovensku I., Martin 1980.
Linie Jana a Pavla z Lány obdržela 14. 5. 1696 „na věčné časy i pro veškeré potomky obého pohlaví, které z milosti Boží napotom se zrodí“ erb rozdělen na tři části: dělený, shora polcený. „Spodní jeho část barvy blankytné, stříbrným pletivem jest provlečena. Ve svrchní pravé části barvy červené, zlatá kotva s křížem vzhůru mířícím se nachází. V levé části barvy temné (černé), celý jeřáb podle přirozenosti vypodobněný se spatřuje, jenžto na levé noze stojí, v pravé pak, poněkud pozdvižené, kamének drží. Na štítu vojenská helmice mřežovaná nebo otevřená položena jest, ozdobená královským diadémem, jenžto druhého jeřába nese, který taktéž stojí, pravou nohou kamének drže, a mezi dvěma dvojicemi z jedné strany černých orlích křídel, z druhé pak červených per pštrosích se tyčí, jinak ve všem spodním jsa podoben. Přikryvadla jsou červeno-stříbrná a modro-zlatá.“
Přepis armální (nobilitační) listiny z r. 1696 udělené Janovi a Pavlovi Lány, E. P. Lány JUDr., Rodinná kronika, Liberec 1946.
Tento erb používá i pokračující moravská a česká linie rodu s tím rozdílem, že červené pštrosí pero a černé orlí křídlo jsou prohozené. Toto zobrazení nám rovněž potvrzuje např. Siebmacher, „Heinrich von Kadich, dann C. Blažek, Der Mährische Adel, Nürenberg 1899″, který uvedl Lányovce po jejich příchodu na Moravu a do Čech již mezi moravskou šlechtu. Uvádí zde, že „tato rodina Lányi (Lány) pochází ze spišské župy a obdržela 14. 5. 1696 uherský šlechtický erb. Sídlo má v Ratiboři u Vsetína na Moravě.“
Na obrázku 1. původní erb z r. 1696 jak ho uvádí Siebmacher – Der Adel von Ungarn, 1893.
Na obrázku 2. erb moravské a české linie jak ho uvádí Siebmacher – Der Mährische Adel, Nürenberg 1899.
Na obrázku 3. erb jak ho uvádí E. P. Lány JUDr., Rodinná kronika, Liberec 1946.
Na obrázcích 3.-6. barevná a jiná výtvarná provedení erbu
Třetí potvrzení-udělení erbu je známo z 20. 6. 1715, kdy bratři Urban, Jakub a Antonín II. získali ve Vídni potvrzení šlechtictví a erbu, které bylo veřejně vyhlášeno 7. 1. 1716 v Šajavském Gemeru. Při soupisu šlechty v r. 1732 se Antonín II. Lányi prokázal tímto šlechtictvím. Tito členové rodu používali jiné tinktury štítu a to jeřába na zlatém poli a kotvu na modrém. Siebmacher – Der Adel von Ungarn popisuje erb takto: „štít jest rovněž na tři části rozdělen. V 1. modrém poli se zlatá kotva nachází, ve 2. zlatém poli jest bílí jeřáb, jenž v pravé pozdvihnuté noze kámen drží, ve 3. spodním modrém poli stříbrná mříž je. Klenotem je mezi červeným pštrosím perem a křídlem jeřáb„. Přikryvadla jsou již tradičně modro-zlatá a červeno-stříbrná. Siebmacher – Der Adel von Ungarn rovněž potvrzuje, že erbovní list byl udělen Urbanovi Lánymu králem Karlem III. 20. 5. 1715 a vyhlášen v Šajavském Gemeru v lednu r. 1716.
Na obrázcích erb z r. 1715 jak ho uvádí Siebmacher – Der Adel von Ungarn, 1893.
Co se týče erbů jiných větví rodiny Jacobi-Lány, tak ty ač jsou historicky příbuzné, z pohledu heraldiky jsou to právně samostatné rody. Neboť se těmto rodům na těchto stránkách rovněž věnuji, uvedu zde ve stručnosti popis a udělení i jejich erbů. Popisy těchto erbů naleznete v samotné sekci.
erb udělený kežmarské rodině Lány-Jacoby ….. zde
a erb udělený rodině Lány-Mészáros de Krompach a linie Lány Kis-Szántó ….. zde
Heraldické pojmy:
Jeřáb: obecná přirozená figura, která se v heraldice, aby nedošlo k záměně, kreslí zásadně s pozdviženou pravou nohou, v níž drží buď zlatou nebo stříbrnou kouli či kámen.
Kotva: obecná umělá figura, která se v heraldice – zejména církevní – objevuje jako symbol naděje a pevnosti ve víře.
Břevno: heroldská figura tvořená zdvojeným dělením, takže ve štítu vzniká pás vyplňující jednu třetinu štítu. Šíře břevna však bývá menší, doprovázejí-li břevno ve štítu další figury.
Holub, holubice: obecná přirozená figura. Ve starém orientu byl holub posvátným ptákem zasvěceným bohyni plodnosti, který symbolizoval manželskou lásku, věrnost a přátelství. Holubice je také symbolem církve, víry, Krista a především Ducha svatého.
Lev: obecná přirozená heraldická figura, která se jako symbol moci, síly, odvahy a statečnosti objevuje v symbolice od nejstarších dob. Nejběžnější heraldické ztvárnění lva je ve skoku, tj. kdy zvíře vzepjaté na zadních nohách s přední pravou nohou zvednutou, a ani se v blasonu neuvádí.
Klenot: je objekt umístěný nad přilbou a je od přilby oddělen točenicí nebo korunkou.
Blason: slovní popis znaku odborným názvoslovím a podle heraldických pravidel.
V heraldice a blasonu erbu má vždy přednost majitel-držitel erbu, a proto se erb popisuje zásadně z jeho pohledu. Tudíž pravá a levá strana jsou vůči pozorovateli prohozeny.