V rodě Lány se vždy rodila velká jména. Někteří členové rodu zapadli v zapomnění, jiní jsou připomínáni dodnes. Každý z nich si však nese svůj díl, který pak zapadne do celkového obrazu rodu.
Lányové (Lániovci) jsou především rodem evangelickým a také ve spojení s touto vírou je chápán jejich historický význam ve střední Evropě. Mnoho z nich mělo kněžské povolání a stali se významnými církevními hodnostáři. Podle Lányovských kronik se nejstarší předci řadili spíše mezi venkovskou šlechtu, jenž spravovala své drobné statky a bojovala v uherském vojsku. Během 16. a 17. století se Lányové stále více profilovali jako vzdělanci, kněží a učitelé. Nejvýznamnějším církevním hodnostářem té doby byl bezesporu Eliáš Lányi (Láni) (1570/75-1618), jenž stál u zrodu evangelické církve v Horních Uhrách a stal se jejím prvním biskupem (superintendentem). Jeho pravnuk Jiří Lányi (1646-1701) byl významným vzdělancem a profesorem v Lipsku, jenž bránil vytrvale evangelickou víru, za což byl i mučen a vězněn. Jan (1666-1706) a pak především jeho bratr Pavel Lányi (1670-1733) se ukázali jako výborní hospodáři a podnikatelé, kteří uměli balancovat i na poli politickém a zařadili tak Lányovce mezi uherskou bohatou střední šlechtu. Linie Lány-Jacoby spojila v této době svůj osud především s městem Kežmarkem, v němž její členové působili jako jeho významní představitelé a rovněž se objevují jako důstojníci císařské armády.
Během 18. století střetáváme Lányovce jednak jako představitele hornouherských měst a správce svých drobných venkovských statků, dále jako učitele, lékaře a představitele evangelické církve. V 19. století je rod Lány již velmi rozšířen na mnoho rodových větví a linií, a proto jednotlivé členy rodu můžeme sledovat v různých společenských vrstvách po celé habsburksé monarchii. Někteří sídlili ještě na svých venkovských kuriích a kaštělích, jako rodina pozdějšího ministra spravedlnosti uherské vlády Bartoloměje Alberta Jiřího Lány-Jacoby (1851-1921) v Hybech nebo členové linie de Kis-Szántó, jiní ve městech ve významných funkcích nebo jako běžní měšťané. Se vznikem Rakouska-Uherska se mnozí členové rodu střetávali v centru monarchie Vídni a potkávali se i na císařském dvoře. Většina z nich byla stále oddána evangelické církvi, které řádně sloužila. Za císaře Františka Josefa I. u dvora působil např. Jan Alexander Lány von Maglód (1836-1920) z ratibořské moravské linie rodu nebo tinínský titulární biskup Josef Lányi-Kézmarki (1868–1931), učitel maďarštiny následníka rakouského trůnu Františka Ferdinanda d’Este. Ve Vídni dále působil jako tajemník Evang. vrchní církevní rady a jako subsidiární vojenský duchovní správce Karel Bohuslav z Lány z české černilovské linie (1870-1949) a na vídeňské univerzitě studovala během 19. století a počátku 20. století celá řada Lányovců.
Během 20. století již není možné sledovat z pohledu jedné rodové linie všechny rodové větve a členy této rozvětvené rodiny. Mnozí dodnes zastávají důležitá postavení nebo jsou to významní občané jednotlivých novodobých států bývalé habsburské monarchie. Na těchto stránkách se z tohoto období dozvíte více již jen o moravské a české linii rodu.
S jednotlivými členy rodu se dnes setkáváme v historických pracích, archivních pramenech, lexikonech, naučných slovnících i odborných časopisech. Dozvídáme se mnohé o jejich práci i soukromém životě, o jejich útrapách i blahobytu stejně tak, jako o vzácném popisu jejich postavy či charakteru. Pro zajímavost snad jedna citace charakteristiky superintendanta (biskupa) Davida Lányiho (Lániho) (1618-1669) z latinského zápisu v archívu brezenské katolické fary: „…Superintendent sa menuje Dávid Láni, pochádza z Turca, je vysokej postavy a nie chudý. Luteráni ho zvolili za biskupa (episcopus) nielen zvolenskej, ale aj hontianskej a turčianskej stolice. Zle počuje (male audit) a hovorí sa, že má planú ženu. Zdá sa byť múdrym a učeným mužom. Má dežmu od mesta a dediny Mýta, za ktorú dosial platí archidiakonovi iba 6 zl. Tej dežmy neni hoden a treba mu ju odňať, lebo sa protiví kráľovskému mandátú. Dežma je hodná aj sto zlatých. Láni má veľký obvod a dežmu berie nielen zo zbožia, ale aj zo zelenín a kapusty….“…..Dávid Láni bol tiež majetný. Roku 1655 požičal mestu Breznu peniaze „pro wyplaceni pani Wajsowej w Bystrici a keď r. 1662 mesto s ním účtovalo, zostalo mu dlžné ešte 1000 uherských zlatých. Vystavili mu a jeho manželke Helene Sinapi obligátor a zaviazali sa každoročne vyplatiť „justum legibusque regni approbatum florenum centum a dato praesentium computando“. Jen připomínám, že šlo o zápis katolický, tudíž v té době zaujatý. U mnohých členů rodu pak doposud tápeme, kým byli a kdy žili…
„Sláva jim“!
Rodová hesla jsou:
„Amor meus crucifix-us est“ (Mou láskou je ukřižovaný) -linie Eliáše Lányiho (1609)