Karel Bo
huslav Lány ThDr. (1870-1949) pochází z české, čenilovské větve rodu a byl to syn evang. superintendenta Karla Eduarda z Lány a jeho první manželky Emilie Eleonory roz. Kašparové. Poprvé se oženil r. 1896 s Luisou Molnárovou, dcerou Viléma Molnára, evang. faráře a. v. v Praze a po její smrti (1941) se podruhé již v pokročilém věku oženil s Emilií roz. Filipi. Studoval na gymnáziu v Hradci Králové, theologii a filosofii na univerzitě ve Wroclavi, Vídni, Lipsku a Erlangách. R. 1893 byl vysvěcený na kněze a r. 1903 získal titul ThDr. 
V letech 1893-1904 se stal evang. farářem v Šonově u Náchoda, kde současně působil jako zámecký duchovní u knížete von Schaumburg-Lippe, který ho vyznamenal čestným křížem řádu knížectví Schaumburg-Lippského. Od r. 1904 pak do konce monarchie (1918) působil jako tajemník Evang. vrchní církevní rady ve Vídni a r. 1905 byl jmenován záložním vojenským duchovním správcem tamtéž. V jeho práci ve Vídni se mu dařilo, své úkoly plnil svědomitě a r. 1910 byl povýšen ve vrchní církevní radě na dvorního sekretáře první třídy.
Za první světové války působil ve Vídni jako subsidiární vojenský duchovní správce. Po světové válce se stal r. 1918 ministerským tajemníkem ČSR a od r. 1922 radou referátu ministerstva školství a národní osvěty v Bratislavě. Od r. 1919-1927 také řádný profesor na Theologické vysoké škole evang. a. v. církve v Bratislavě. V letech 1928-30 působil jako sekční rádce a přednosta rozpočtového a statistického odd. referátu ministerstva školství ČSR. Byl také horlivě činný jako předseda slovenského ústředí čsl. abstinentního svazu, který společně s prof. dr. Foustkem založil. Své filosofické práce věnoval také škodlivosti alkoholu a kouření.
Po odchodu do výslužby se vrátil zpět do Čech do Prahy kde r. 1949 zemřel.
