Rodina Lányi család máskép Jacoby neboli Jacobi-Lány jinak Jacoby aliter Lány si podle pověsti měla nechat ve svém přídomku původní středověké pojmenování předků všech současných Lányovců, jenž je převzato od tří generací Jakubů (12. a 13. stol.), kteří dle 
pověsti měli býti templářskými rytíři a mezi templáři byli nazýváni též prostě Jacoby (Jacobi), t.j. Jakubové. Svůj původ navíc rodina Jacobi-Lány uvádí ve starém velmožském uherském rodě Bár-Kalán a měla by se v řadách dvorské služební šlechty objevovat již v průběhu 12. století. V původním erbu měli mít latinský kříž vyrůstající ze srdce (hořícího srdce). Jelikož jsou veškeré doklady, které uvádí lányovské rodinné kroniky z této doby ztraceny, nezbývá nám, než vše až do 16. století považovat spíše za krásné legendy. Tyto nejstarší dějiny rodu jsou s největší pravděpodobností historickou prací tinínského biskupa Pavla Josefa Lányiho-Kézmarki (1868 –1931), od kterého je později převzali i další rodinní badatelé a historici. Nicméně, i tak žádná ze současných teorií o původu rodu není zcela průkazná a je třeba stále ověřovat nová fakta a i zdánlivě bezvýznamné mýty či symboly podrobovat reálné kritice.
Za velmi pravděpodobné se dá považovat vlastnictví zemanské kurie rodinou Jacoby-Lány v Krigu (dnešní Vojňany) v 16. století. Je zřejmé, že 31. prosince 1530 za bojů o uherský trůn mezi Ferdinandem Habsburským a Janem Zápolským, byli Lányové stojící na straně města Levoče a Ferdinanda přepadeni Kostky původem pány z Postupic a kežmarčany a jejich sídlo zcela vypáleno. Levoča a Kežmarok stály v této době proti sobě a trestné výpravy znepřátelených stran a jejich přívrženců byly na denním pořádku. Stejně tak i šlechta neúnavně pronásledovala své nepřátele a vypalovala jejich majetky. Kežmarok byl tehdy pod vlivem tamního hradního pána polského šlechtice Hieronyma Laskyho, který stál na straně Jana Zápolského. Ve službách Jana Zápolského byli i již zmínění Kostkové, kteří v Uhrách zdomácněli. Již 20. 11. 1530 vyrazil Mikuláš Kostka z oravského hradu s 1500 pěšáky a 400 jezdci. Téměř okamžitě začali na Spiši pronásledovat své odpůrce. Za pomoci Kežmarku vyplenili a spálili domy v Levoči s okolními usedlostmi a mlýny. Vyrabovali i okolní města jako Spišské Tomášovce či Hrhov a okolní vesnice. Poté obrátili své vojsko i na Krig (Vojňany), kde měli svou kurii i Lányovci. Lányové byli v té době pouze drobnou šlechtou, která neměla možnost se takové přesile bránit. Ti, kteří nestihli utéci, byli povražděni včetně dětí. V lednu 1531 podnikli levočané na čele s císařským kapitánem Kašparem Šerédym protiútoky. Leč Lányové se z tohoto útoku těžko vzpamatovávali. Podle rodinných kronik byla celá kurie vypleněna a spálena a s ní i veškeré rodinné dokumenty. Zde se naskýtá hypotéza o nemožnosti doložení, těch co přežili, svého původu a museli se uchýlit pod ochranu měst, kde se živili tak, jak nejlépe uměli. Zchudnutím či řemeslnou obživou šlechtictví v Uhrách ztratit nešlo. Poté mohli opět nabýt znovu udělená šlechtictví, avšak již neodkazující na rodinu Jacoby-Lány. Přesto rodina z Krigu spojuje všechny pozdější rodové větve pod společnou historii.
S kurií v Krigu je spojován ještě Kristián Lány (1502-1575) jenž se měl narodit snad v Hrabušicích a r. 1524 odešel studovat do Wittenberku. Dle Rodinné kroniky je zapsán v univerzitním archivu jako „Christianus Lany, Hungarus de Glybnitz“. R. 1525 se měl oženit s Markétou Krayovou z Banské Štiavnice. On i jeho manželka v památném prosinci r. 1530 neměli být zrovna v Krigu, a proto se také zachránili. Kristián je také zmiňován jako kapitán jízdy v pluku Menharta Draveckého, s nímž se později kvůli majetku dostal do sporu. Krom synů Kristiána Benedikta, Vavřince a dcery Kristýny měl i druhorozeného Alberta Davida (1526-1575), jenž je další rozporuplnou postavou v dějinách rodu. Dle lányovské kroniky měl r. 1544 studovat stejně jako jeho otec ve Wittenberku a v knize „Szokolově“ (1862) má být uveden na str. 382: „1544 studierte in Wittenberg Albertus Lanio Leutschoviensis“. Nyní je otázkou, zda byl pramen přečten správně, zda jde skutečně o příjmení Lány a nikoliv o latinské lanio-řezník a tedy zda onen zápis nemůže znamenat „1544 studoval ve Wittenberku Albert řezník levočský. Neméně závažnou otázkou je i jeho povolání. Podle lányovských kronik měl být vojákem, hradním poručíkem v Krupině a poté i kapitánem hradu Modrý Kameň, kde měl i r. 1575 padnout při hrdinné obraně hradu proti pašovi Mustafovi. Toto tvrzení dokládá i Doc. ThDr. Daniel Veselý ve své práci Dejiny kresťanstva a reformácie na Slovensku, 1998, kde uvádí o Eliášovi Lány (Láni): „Narodil sa v Slovenskom Pravne r. 1570, bol synom dôstojníka, ktorý padol v bojoch proti Turkom pri obrane Modrého Kameňa r. 1575“. Tento Albert David by měl být totiž i otcem bratrů Eliáše (1570/75-1618) a Daniela (1571-1624), povýšených do šlechtického stavu r. 1609. Oproti těmto tvrzení je však všeobecně známé, že kapitánem hradu, někdy se uvádí jako velitel posádky, byl Petr Romhányi a téhož roku za stejných událostí tam padl, jak dokládá např.: V. Kopčan, K. Krajčovičová, Slovensko v tieni polmesiaca, Martin 1983. Albert David pokud tedy vůbec na hradě působil, tak v jiné funkci. K tomu navíc je pochybné i jeho otcovství vůči Eliášovi a Danielovi. Jejich otec totiž mezi slovenskými historiky není známý a není veřejně publikovaný a jen se předpokládá, že šlo o měšťana ze Slovenského Pravna. Eliáše a Daniela měl mít se svou druhou chotí Ester Tűrkovou. Jeho první manželkou byla Magdalena Bosnyáková, se kterou měl děti Veroniku (zemřela brzy po narození), Jiřího Jakuba, Veroniku Barboru a Františka Jiřího Jakuba.
Zatímco Eliáš a Daniel Lányové zakládají r. 1609 novou samostatnou linii rodu, která od té doby používá erb se zlatou kotvou a jeřábem, statkář Jiří Jakub Lány (kol. 1557-?) byl hlavním pokračovatelem rodu Lány-Jacoby a se svou chotí Annou Borbély měl syny Františka a Martina. Právě Martin Lány-Jacoby (1626?-1669) je pak považován za zakladatele (obnovitele) rodového šlechtictví spišské linie Lány-Jacoby a ponechává si původní rodové pojmenování Jacoby (Jacobi) v přídomku. Nově nabyté šlechtictví však neodkazuje na dřívější šlechtický původ předků této rodiny. Erb pak obdržel jiný nežli jeho strýcové Eliáš a Daniel a to bílou holubici v modrém poli.