Bart
oloměj Albert Jiří Lány (21. 3. 1851 – 15. 2. 1921) se narodil v Hybech (obec Hybe okr. Liptovský Mikuláš) Petrovi Pavlovi Lánymu a Rozálii Lubyové. Pocházel z kežmarské rodové větvě Lány-Jacoby, ale jeho předci v 18. stol. přesídlili do Liptova, Hybů a okolí, kde měla tato linie rodu i vlastní kúrii a kaštěl (slovensky kaštiel’ – venkovské sídlo). Jejím nejvýznamnějším představitelem byl právě Bartoloměj. Základní vzdělání získal na německé škole v Liptovském Hrádku a gymnázium pak studoval v Kežmarku, Miškolci a Spišské Nové Vsi. Poté vystudoval právo v Prešově a v r. 1873 získal advokátský diplom. Ještě v dobách svého studia v Prešově založil r. 1872 první místní maďarské noviny Felvidéki Lloyd a sám je také redigoval. V letech 1873-84 působil jako advokát v Liptovském Mikuláši. Zde se rovněž věnoval i novinařině a r. 1877 založil první maďarský týdeník Tátravidéki Hiradó. Od r. 1884 pracoval na soudě v Rimavské Sobotě, kde získal r. 1889 i hodnost soudce. Ani Bartoloměj Lány nezůstal nic dlužen rodinné pověsti a aktivně se zapojuje i v evangelické církvi v rodných Hybech. Stává se uznávanou osobností i v právnickém životě a je také proto r. 1891 povolán na ministerstvo spravedlnosti do Budapešti, kde od r. 1895 působil také jako přednosta legislativního oddělení. Zde se rovněž podílel na přípravě občanského zákoníku. Aktivně se zapojoval i do politiky a r. 1905 kandidoval za Liberální stranu Liptova do uherského sněmu. Volby vyhrál, i když jen těsným rozdílem. Téhož roku vypukla v Uhrách politická krize a byla ustanovena úřednická vláda pod vedením barona Gejzi Fejérváryho. Lány byl do této vlády, někdy nazývané jako „drabantská“, povolán za ministra spravedlnosti. Rovněž byl jmenován královským tajným radou. Kvůli tehdejším politickým pravidlům se volby do uherského sněmu opakovaly a Lány tentokrát zvítězil s jasným předstihem a stal se zároveň poslancem. Na jeho volební kampaň údajně použil okolo 200 tisíc uherských korun. Funkci ministra spravedlnosti vykonával do r. 1906, kdy padla Fejérváryho vláda. Bartolomej Lány se pak stáhl z politického života.
Bartoloměj Lány se rovněž podílel na Fodorově souboru zpracování uherského soukromého práva a zpracoval také hesla do Pallas Nagy Lexikonu. Je i ceněn pro své básně a hudební skladby z dob jeho studií, především pak pro báseň „Búcsú és viszontlátás“ (1870). Za své právní zásluhy byl vyznamenaný Řádem sv. Štěpána a Řádem železné koruny I. třídy.
Bartoloměj se poprvé oženil s Julií Thomannovou, která ale brzy nato zemřela. Z tohoto manželství se mu narodila dcera Rozálie (1875-?). Podruhé se oženil r. 1877 s Gizelou Vitálišovou (1857-1890), dcerou Antonína Vitáliše a Rozálie Pottornyay de Pottornya a z tohoto manželství měl děti Gizelu (1878-?), Juliuse (1881-1906), Martu (1879-1964) a Valérii (1882-1974). Naposledy se oženil s Marií Csillayovou. Bartoloměj Lány zemřel r. 1921 v Budapešti.
Liptovská rodová větev
Ve svých historických pracích se o liptovské větvi rodu a Bartoloměji Lánym zmiňuje historik PhDr. P. Vítek a rovněž i práce „Erby šľachtických rodov na Slovensku II, Liptovská stolica“ od historiků Nováka a již zmíněného Víteka. V jejich práci je i zmínka o dalším, méně známém členovi rodu Adolfu Lány:
„…V Hybiach a Východnej v Litove žila od 18. storočia jedna vetva rodu Láni – Jacoby, z ktorej pochádzal neskorší minister Bartolomej Láni. V Hybiach dodnes stojí kaštieľ rodu a v záhrade aj rodová krypta…“
„Adolf Láni (7.3.1839 – 19.1.1912)
Predkovia rodu Adolfa Lániho pochádzali z Turca. Predpokladá sa, že ide o starú meštiansku rodinu zo Slovenského Pravna. Prvým známym členom rodiny bol Daniel, rektor školy v Pravne do roku 1597, keď odišiel za farára do Hája. Ešte v Pravne sa mu narodili synovia Eliáš a Daniel. Spolu vystupujú jediný raz, a to v erbovej listine Mateja II. z 22. novembra 1609. Listinou sú súčasne povýšení medzi zemanov. Adolf Láni žil v Liptovskom Hrádku od druhej polovice 19. storočia spolu s manželkou Máriou Višňovskou (*1865 +1932). Spolu si tu na mieste zvanom Starý trh (dnešná Hradná ulica) postavili vilu.“
autor textu: historik PhDr. P. Vítek