U
rban Czelder (1674-1717) byl synem měšťana Melichara Czeldra (Zelder), který v Nálepkově u Spišské Nové Vsi vlastnil železářskou huť a pilu. Jeho osud se započal v císařské armádě, kde zpočátku vykonával funkci zásobovače a notáře. Později bojoval jako mušketýr proti Turkům. Ještě jako účetního v císařské armádě ho odsoudili na nucené práce do pevnosti v Leopoldově za chyby v účtech. Poté se vrátil na rodinné majetky, kde na čas hospodařil.
V r. 1703 se přidal k protihabsburskému povstání Františka II. Rákocziho. Jako schopný voják a velitel se vyznamenal v mnoha bitvách a rychle stoupal profesně vzhůru. Po střetu kuruckého (křižáckého) vojska u Trnavy r. 1704 přitáhl Urban Czelder do Bojnic a obránci hradu před ním začátkem června 1704 kapitulovali. R. 1705 se stal plukovníkem a jedním z nejpopřednějších velitelů a organizátorů kuruckého vojska. Zformoval jeden z prvních regulérních kuruckých pluků. Když v r. 1708 kurucká armáda nešťastně prohrála u Trenčína, Czelder zabezpečoval obranu oblasti Pohroní. Za rok na to (1709) získal hodnost generála kurucké armády a do roku 1710 bránil se svým plukem Levoču jako vrchní zástupce kuruckého velitele generála Štěpána Andrássyho. Po pádu sousedního Kežmarku v prosinci 1709, který bránil Czelderův příbuzný Martin Lányi, byla Levoča definitivně obležena císařským vojskem generála Heistera. V r. 1710 generál Andrássy aby zachránil své majetky a postavení, vydal Levoču císařskému generálu Löffelholtzovi. Na jednání vyjel Urban Czelder, ale císařský generál ho nechal uvěznit v Kežmarku. Odtud se dostal až o rok později. Poté co kurucká armáda r. 1711 kapitulovala a přísahala věrnost císaři, Czelder přísahu odmítl a r. 1714 připravoval s Janem Pongráczem nové povstání proti Habsburkům. Pro svou věc však už nezískali mnoho příznivců, přibližně 1200 nedobře vycvičených vojáků a jejich odboj tak byl brzy potlačen. Urban Czelder byl zajat, odsouzen k smrti a také v září r. 1717 v Košicích popraven.